Orličtí vrazi, místa shozů sudů Verified

Orličtí vrazi, místa shozů sudů

Po mnohahodinové jízdě dohrkal pohřeb bez průvodu nad vodní hrob. Náklaďák zastavil u zábradlí jednoho z největších mostů v Čechách. Pohřebáci otevřeli postranici, sesunuli pletenou rakev na mostní chodník a překlopili ji přes zábradlí do padesátimetrové hloubky vzduchu a zhruba stejné hloubky vody. A jako se do hrobu házejí květiny, vhodili za ní staré hadry, které ji zdobily během ponurého ob-řadu. Aleš Katovský ukončil svůj sen o teplých vinách moří na dně studeného přehradního jezera. Jeho sen o luxusních hotelích se rozplynul na zatopeném a zabahněném jezerním dně. Ještě než dospěly ke břehu viny od nárazu do vody, projela po mostě kolem nich policejní hlídka. Vůz nezastavil. Dalším dárkem štěstěny bylo to, že když nastartovali, ožila převodovka jako by se i ona teprve nyní probrala z prožité hrůzy. Krátce před svítáním dorazili do Prahy. V kabině Avie je čekalo dělení kořisti.

Úvahy o zabíjení pracháčů a likvidaci svědků skončily až na Žd’ákovském mosté. Ctverák nacouval k zábradlí a po připravených prknech se auto vyhouplo až na chodník. Okraj korby se tak dostal k zábradlí. Kuna s Kopáčem si navlékli rukavice, svalili sud a začali ho pomalu kutálet ven. Krátké rozhlédnutí po okolí a sud se překulil přes okraj zábradlí. Po zhruba třech vteřinách letu dopadl na hladinu rychlostí stodvacet kilometrů za hodinu. Kunova práce i kvalita sudu byla obdivuhodná. Neroztrhl se plášť ani u svaru, ani nikde jinde. Následující tři a půl roku čekal neporušen na vyzvednutí.

Karel Kopáč se po smrti Katovského jezdil téměř každý den dívat na osudný most na Orlíku, který svou činností proslavil. Po celé desítky hodin hleděl do tajemných vodních hlubin a po celé měsíce přemýšlel o možných trestech. Je obtížné si představit, kam až v úvahách o trestu zašel, mnohem snadnější je však odhadnout, že uplývající voda i čas mu daly možnost na trest zapomínat.

Mezí získanými informacemi byla asi nejzávažnější zpráva o shození těl obětí na dno Orlické přehradní nádrže. Vzhledem k nepřesnosti údaje bylo však nutné mís-to upřesnit. V úvahu připadla tři místa. Přehradní hráz nádrže, Žd’ákovský most, nejvyšší ze všech, a známý most u Zvíkovského Podhradí. Prohledání dna řeky na všech třech předpokládaných místech však představovalo nesmírně náročný úkol jak po stránce organizační tak i po stránce technické. Základem úspěchu bylo i naprosté utajení akce. Všichni, kdož se prací zúčastnili a nebyli přímými členy vyšetřovacího tý-mu, byli proto informováni o tom, že se má jednat o hle-dání beden se zbraněmi. Jednání o zabezpečení průběhu akce však probíhala také v Útvaru rychlého nasazení URNA a vzhledem k tornu se zanedlouho mohl Vladimír Kuna připravovat na zatčení a na výslechy… Jenomže tak daleko zatím věci nedospěly. Začíná teprve průzkum dna Orlického přehradního jezera. Z civilních složek se do akce zapojily hlavně pracovníci Povodí Vltavy a Výzkumného ústavu vodohospodářského. Za jejich spolupráce byl odhadnut stav dna v příslušných místech. To se týká například hustoty zákalu a zabahněnosti. I pod desítkami metrů vzedmuté vodní masy proudí totiž řeka Vltava víceméně svým původním korytem, ale bylo nutno brát v úvahu pravděpodobně značné změny stavu dna od doby napuštění nádrže. Došlo proto k dlouhým jednáním s pamětníky stavby, zkoumaly se dobové fotografie a filmy. V místech pod Žd’ákovským mostem stával kdysi mlýn, k němuž příslušel jez. Navíc při stavbě mostů, stejné jako přehrady, jistě na-padalo dolů na dno velmi značné množství stavebního materiálu — vždyť byl v těchto místech nalezen dokonce vrak nákladního automobilu. Mohlo by se přece docela dobře stát, že k pohřbu obětí vražd mohlo dojít překládkou z modernější Avie na starou Pragg-u S5T. Sudy mohly také skončit v mlýnici nebo pod zabahněnou šlajsnou. Pletivo s mrtvým Katovským mohlo narazit na nepoužité tyče pro železobetonové konstrukce. A do jednání se za-pojily také CEZ. V době prohledávání dna u paty hráze bylo nutno zajistit, aby nebyly zapojeny turbíny. Pokud by totiž běžely, žádný potápěč by se neubránil mohutné síle vody, řítící se v sedmdesátimetrovém spádu při průtoku 360 tun za vteřinu a byl by stržen mezi lopatky obřích Kaplanových turbín. Bylo proto nutné zajistit, aby se z potápěče nestala zkrvavená kaše smíchaná s rozsekanými těly úhořů a jiných ryb.
Nejobtížnější však bylo najít statečné muže, kteří se měli do extrémních hloubek spustit. Soukromé firmy si účtovaly až 20 tisíc korun za jediný sestup. Při bližším poznání problematiky práce potápěčů však není možné považovat takovou položku za přehnanou. Nejlevnější a přitom nejprofesionálnější byla pak nabídka Báňské záchranné služby Ostrava.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: